Když se to... tak se to...

Dva měsíce před porodem našich kravek jsem si na dálku všimnul, že naše Božka má krev v oblasti žeber. Polil mě pot, protože zbývalo pouze pár týdnů do porodu a my tu máme propíchlou krávu a ještě k tomu k večeru, když už se člověk spíš vidí v posteli. Když jsem přišel blíže, zjistil jsem, že krev má po celém těle, ale krev má hlavně na jednom z rohů. Ihned jsem začal prohledávat další kusy dexterek, zda není nějaká probodnutá. Nic dalšího zásadního jsem nezjistil... nechápal jsem. Nikde žádná otevřená rána jen stopy krve. 

Pro jistotu i žena provedla veterinární kontrolu a zanedlouho jsme zjistili , že si kravka nějakým zázračným způsobem sundala ochrannou rohovinu z rohu. Nevěděl jsem, že něco takového lze. Kravku to natolik svědilo nebo i bolelo, že si roh otírala o své tělo a proto byla celá od krve. Přesvědčoval jsem ženu, že jsou to kravky velmi odolné a nenáročné atd... a že se to prostě musí nějak zahojit... vždyť co by dělala v přírodě. Navíc se po tomto zranění kráva odmítala přiblížit a držela si nás od těla. Žena se mnou kategoricky nesouhlasila a tak začala shánět další informace, aby mě přesvědčila o opaku. Když jsem druhý den přišel z práce, zasypala mě argumenty, které se jí podařilo zjistit přes velkohochovatele, kliniky, veterináře a jiné, že roh prostě musí jít pryč, jinak hrozí sepse a úhyn jak kravky tak i plodu. V první řadě jsem byl jak já tak i žena docela překvapeni, že takové zranění je extrémně nestandardní a téměř vyjímečné a málokdo se s tímto setkal. Druhé mé překvapení bylo, když jsem zvedl telefon a začal obvolávat lidi z profese, kteří by mi s tím pomohli. Mezitím má žena nelenila, zavolala našemu známému který chová krávy, s prosbou o zapůjčení odrohovací struny. Dále vyzjistila po mnoha telefonátech od jednoho veterinárního lékaře zabývajícím se čistě skotem, anesteziologický protokol a doslova splašila moc hodného zoologa ochotného dorazit s "foukačkou". Božka se na tento zákrok musela uvést do celkové anestezie. Běžně se odrohování krav provádí ve fixačních klecích za plného vědomí, v lepším případě alespoň s lokálními anestetiky. Jenže my jsme tu měli kravku ve vysokém stupni březosti a riziko potratu bylo při takovém úkonu bylo téměř jisté. Na druhou stranu jsme nemohli zákrok ani oddálit.
Jaké překvapení, že toto nikdo moc nedělá.  Výborně. Ještě nerodíme a už řešíme zase samé mňamky.

Nebylo mi moc do smíchu, když jsem si uvědomil, že se kravka musí nějak chytit, nějak uspat - tak aby plod přežil, zároveň nějak kravku zafixovat - tak aby neublížila ani sobě, ani nám ani plodu a pak nějak bez předchozích zkušeností odstranit roh.  Markét se toho nebála, já pochyboval, ale šli jsme do toho.

Část první: Uspání zvířete

Roman, veselý chlapík, zoolog, který měl foukačku a zkušenosti s uspáváním divoké zvěře, dorazil ve smluvenou dobu. Dali s mojí ženou ruce a hlavy dohromady, foukačka a uspávací léky, a začal "hon na Božku" nebo spíše, fouk na Božku.  Byla to veselá hodinka. Božka čuchala levárnu a celou akci dost komplikovala. Konečně se nám podařilo ji v co nejmenším stresu, řádně oblbnutou, bezpečně dostat do texas boxu. Další půl hodinu jsme jen čekali až sedativa opravdu zaberou. Celé ty dvě hodiny jsme celkový stav kravky konzultovali ještě s tímto pánem a i ten dal ženě za pravdu, že se roh musí odstranit. Pak žena profesionálním způsobem zajistila kravku tak, aby ani sobě ani nám neublížila... no a teď ta část do které se nikomu nechtělo...

Část druhá: Řezání rohu

"To si uřezejte sami, do toho já nejdu. Já to dělal jednou na škole a já bych se z toho pozvracel kolik z toho všude cáká krve" dodal nám odvahu pán ze zoo a hned se mi chtělo začít řezat😀 Adrenalin stoupá, svěrače ještě stále fungují, celý život mi probíhá před očima... mezi tím prostě moje žena popadla lankovou pilku na odrohování (kterou stihla sehnat mezitím co jsem byl v práci) a přelejzá texas panely. Stojí nad kravkou, nohama zapřená o panely tak, aby kdyby kravka vyskočila, jí nezabila.
"Jak se začne řezať, musí se to dělat hodně rychle, v kuse a je teda makačka!" huláká na nás pán ze zoo. Spálená rohovina nevoní a ta cákající krev mi taky nepřipomíná kokosový háj někde u moře... prostě smrdí to a ještě jste pocákaný krví. Na finální řezání jsem se musel vzmužit a převzít otěže po ženě. Roh sice uřízla, ale kravka sjela hlavou kus bokem a hrbol nebyl říznutý rovně. Odmítala to tak nechat, tak jsem se na to vrhnul.

Pro tuhle práci se buď narodíte (není mi předurčeno) a nebo to prostě musíte dělat s vypnutým mozkem a nechat to nějak na autopilotovi. Nakonec se to přeci jen povedlo. 

Uprostřed rohu je dutina, která zásobuje krví cévy v rohu a z které cáká krev - něco jako tepna. Tuto díru žena obratně ošetřila veterinárním kauterem, takovou super pájkou, zdezinfikovala ránu, napíchala pro sichr antibiotika co mohou i březí, podala léky proti bolesti a průběžně hlídala stav kravky. Následně celé 3 hodiny držela Božku u texas panelu na ohlávce, aby si neublížila při probouzení. Když jsem viděl na youtube jak se to dělá v praxi jinde, tak musím s čistým srdcem konstatovat, že takhle citlivě a opatrně nikdo nedělá a naše kravka dostala naprosto luxusní péči, kterou by ji nikdo z přivolaných (pokud by vůbec někdo takový byl) nedostala. Na oplátku nám o pár týdnů později přivedla na svět s malou dopomocí krásnou jalovičku. Božka jedna speciální 😃

Velký klobouček před mojí ženou, která vše zorganizovala, zajistila si v práci veškerá potřebná léčiva, doslova dohnala střelce, splašila lankovou pilku(odrohovací strunu), nastudovala takřka přes noc odborný postup a veškeré nutné informace před řezáním, během řezání i následné péče... je vidět, že se pro takové věci prostě narodila a umí je dělat.