Ovečka Shaun a její gang

Bylo pár dní po Velikonocích. Na návštěvu k nám přijela kamarádka a svěřila se mi o příběhu jedné ovečky, která porodila dvě jehňata, z nichž jedno nepřežilo a sama ovečka musela být po pár dnech závažných zdravotních komplikací odstřelena. Zůstala po ní jedna malá jehnička, kterou měl čekat stejný osud. Bez zaváhání jsem řekla, ať ovečku ihned přiveze, že zatím připravím vše potřebné pro odchov jehněte. Ten den se začal psát příběh paní Shaunové.

Malý uzlíček jsme ubytovali v čistém boxe, který využíváme pro veterinární a další úkony, protože jinak zvířata chováme v přirozených podmínkách venku. Malá vyplašená ovečka odmítala přijímat umělé mléko a tak jsme jí spolu s dětma opakovaně domlouvali a prosili ji o spolupráci. Večer se nám všem obrovsky ulevilo, protože malá kráska začala baštit. Do mléka dostávala navíc potřebné vitamíny a minerály. Mléčné rande jsme si spolu dávaly x krát denně i během nočních hodin.

No, nebudu lhát, byla to třetí mateřská v řadě a já stříhala metr, kdy se zase budu moci vyspat alespoň pár hodin v kuse.

Rostla každým dnem doslova před očima. Jelikož svého druhu byla na farmě prozatím sama, trávili jsme s ní většinu našeho času. Veškerou práci podnikala s námi, běhala s dětmi. Do slova a do písmene se z ní stal předák ranče. Věděla o všem co se kde šustlo a zažívali jsme s ní spousty legrace. Což tedy zažíváme doteď. Dokonce se nám díky sociálním sítím podařilo pro ni blesku rychle sehnat obřího medvěda, kterého nám daroval syn jedné paní, který ho měl sice moc rád, ale ovečce ho s láskou daroval. Celé noci na něm spávala.  
 Bylo nám líto, že je sama, a rozhodně jsme to tak nechtěli nechat. Proto se rozjela pátrací akce po vhodné kámošce. Nakonec se zadařilo a dovezli jsme s dětmi jedno odpoledne na ranč další obyvatelku, která se narodila jen cca o dva- tři měsíce dříve než Shaunová a proto bylo jasné, že si holky budou rozumnět. Od dětí dostala jméno Bellinka.

Bellinka byla podle slov chovatele mírná a přátelská. Pravda, nebyla úplně divoká, ale zároveň nebyla úplně moc ráda, že se kolem ní motají lidé. Chytit se nechala, ale vytřeštěné oči na vrch hlavy. Holky ovčí spolu trávily noci v nastlaném boxe a přes den chodily na pastvu. Bellča si s sebou dovezla velkou kopu vnitřních i vnějších parazitů, začala skřípat zuby a v tu chvíli mě braly mrákoty. Postupně vypiplaná Shaunová a teď je pro ní nová kámoška vlastně spíše zdravotní riziko. Obě holky jsem protáhla kompletní protiparazitární kůrou, dostaly vitamínovou bombu a zase byly plné elánu. Paradoxně nás s Bellčou tyto veterinární úkony sblížily.  Než jsme se stihli otočit, byla na ranči další ovčí holka. Tentokrát u nás našla domov Růženka…. Ta už je opravdu poslední, slibuji. :-D

Růža byla ovečka, která dle informací co jsme obdrželi, se několik týdnů, snad i měsíců pohybovala v okolí Loubí po skalách. Občas dokonce dosti komplikovala provoz na silnici a to bylo nebezpečné jak pro ni, tak samozřejmě pro všechny řidiče. Měla tam být zanechána původními majiteli co se odstěhovali a jí tam nechali. Prý se stále vracela věrně na jedno místo. Díky dobrým lidem se ji po čase krmení podařilo odchytit do klece a převézt do děčínského útulku. Dlouho se tam neohřála a putovala rovnou k nám, kdy jsme ji jedno odpoledne s dětma naložili a prostě přivezli.

Manželovi jsem se to už bála říct, doufala jsem že si nevšimne:-D vždyť přece není tak moc jiná oproti těm dvěma co už máme doma. :-D
Prostě jsme ji tam nechat nemohli, že jo…  A hlavně tedy byl výborný argument naší dcerky,
cituji: ,, Maminko, víš jak máme Bellinku… tak s ní v té pohádce byla i Růženka"

Nemělo smysl oponovat a vysvětlovat že doma už máme Shaunovou. Protože prostě k Bellince musela být i Růženka, přes to nejede vlak. 😀

A tak tu máme ovčí gang. Každá je úplně jiná, nese jiný příběh, ale přesto je každá nečím vyjímečná.

Původně velmi plachá Růža, s přezdívkou Démon z Loubí, se přijde důvěrně poškrabkat.

Stejně plachá Bellča si nechá ošmatlat celé tělo a má zájem o všechno co kolem ní provádíme.

A Shaunová? To je kapitola sama o sobě. Na pastvině s významným bekotem přiběhne, elegantně si zaboří svou hlavu pod mé ruce, přivře oči a čeká na to nejlepší pohlazení na světe. Nemá problém si i lehnout, začít dřímat, kdy společně jen tak jsme, posloucháme jak kolem šumí les a užíváme přítomný okamžik. Ono totiž ta práce na rančích a farmách je opravdu dřina, ale už staří sedláci moc dobře věděli, co vše jim jejich zvířata dávají a bylo zcela normální, že s nimi rozprávěli, že je náležitě opečovávali a dokázali užít přítomné chvíle kdy se nemuselo zrovna pracovat. Tak jak Shaunovka miluje svoji adoptivní maminku, tedy mě, miluje i všechny ostatní co se s ní přijdou pomazlit. 

Pokud je to jen trošku možné, obklopujte se přírodou a zvířaty. A pokud tu možnost tak úplně nemáte, přijeďte načerpat energii k nám. :-)

Použité fotky jsou pořízeny na začátku léta, od té doby nám holky kromě dospělé Růženky zase trošku povyrostly a ještě více zkrásněly.