Pastevní chov masných slepic - brojleři
V září 2019 jsme se po prvé pustili do chovu slepic na vejce. Hned v květnu 2020 jsme se pustili do chovu slepic na maso a to rovnou od kuřátek. Už jsme nechtěli jíst (a tím pádem podporovat to, jak a v čem zvířata - chována průmyslově ať už na mléko, vejce, maso nebo jiný zvířecí produkt), žijí. Pouze s půl roční zkušeností chovu slepiček jsme nakoupili masný typ kuřátek / slepice (průmysloví brojleři) a vykročili do neznáma s naprosto skvělými výsledky. Z 15 kuřátek jsme všechny odchovali do jateční váhy. Jedno z kuřátek mělo vadu růstu a tak jsme si jej nechali na vajíčka, jelikož to byla slepička. Zbylých 14 kuřat jsme použili k tomu účelu, ke kterému jsme je pořizovali.
Pěkně po pořádku. Kuřátka jsme koupili z malé domácí drůbeží farmy hned kousek za Libercem. Kuřátka byla týdenní. Vybrali jsme si ta, která se nám líbila a přivezli si je domů do odchovny. V odchovně jsme měnili podestýlku zhruba jednou za tři dny, několikrát denně jsme museli měnit vodu a kuřátka měla neustále přístup ke krmivu (prvních 14 dnů BR1 sypkou krmnou směs a po té jsme přešli na BR2 - touto směsí jsme je krmili do cca 5 týdnů). Prakticky permanentně jsme v odchovně svítili a hlídali teplotu tak, aby byla předpisově dodržována dle věku kuřátek. V odchovně strávila kuřátka necelý měsíc. Pak pro ně přišla velká změna. Kuřata jsme zhruba ve věku 3 týdnů přesunuli do mobilního kurníku na pastvu.
Protože kuřata v tomto věku ještě nemají dobře vyvinutou termoregulaci, umístili jsme do mobilního kurníku "umělou kvočnu" - tedy deskové topení, aby měla kuřata tepelný komfort, když bylo potřeba. Zhruba o týden později jsme kuřata začali pouštět mimo mobilní kurník, aby měla větší možnost pohybu. Prostor jsme však vytyčili mobilním elektrickým pletivem pro drůbež (tady bych rád pochválil přístup e-shopu https://www.krmivasoukup.cz/ , který mohu i z vlastní zkušenosti doporučit - skvělé jednáni i náprava chyb od výrobce). Díky tomu, že kuřata mohla volně běhat, volně se pást, sbírat hmyz, volně roztáhnout křídla, mohla se i popelit a zbavovat se tak parazitům... zkrátka rostla jako z vody a byla ve skvělé kondici.
Díky pohybu a nucenému chození na jednu stranu k vodě a na druhou stranu ke krmivu měla kuřata opravdu skvělé osvalení a hlavně netrpěl pohybový aparát tak, jak je tomu u průmyslově chovaných brojlerů uzavřených v klecích bez možnosti pohybu. Zatímco průmyslově chovaní brojleři jsou zabíjeni v 6ti týdnech věku, my zabíjeli postupně až od 8 týdne.
Nikdy dříve jsme neměli zkušenosti s chovem slepic či jejich porážkou. Všichni známe obrázek slepice z kurníku, či menšího oploceného prostoru bez trávy na hlíně. A i tak je to ta lepší vesnická varianta se kterou se nedá porovnat průmyslový velkochov v klecích. Nicméně, než jsme se pustili do chovu několik let jsem četl a shlédl hodiny videí na youtube jak to dělají jiní. Rozhodli jsme se po svém. Zabíjet budeme až v noci. Je to pro nás hodně nepohodlné, ale vycházíme z jedné podstatné věci, kterou všichni ostatní přehlížejí. Slepice je živý tvor, který vnímá a rozhodně není hloupý. Zabíjet za světla a zejména před očima dalších slepic je dle našeho názoru jednak nehumánní a v 21. století až skoro neandrtálský. :-) Zkrátka jsme se do "toho" pustili v momentě, kdy slepice už spí, nevnímají tolik co se okolo děje, nevidí atd.
Chycenou slepici jsme odnesli v klidu od mobilního kurníku, vložili ji hlavou dolu do odkrvovacího trychtýře a řízli. Rychlé, humánní. Ostatní slepice nic nevidí, neslyší. Vždy jsme zabili cca 4-5ks za večer. Po zabití ihned následovalo spaření, oškubání, vykuchání, důkladné očištění a zabalení do potravinových sáčků.
Průměrná čistá váha brojlerů (oškubaný, vyvrhnutý) se pohybovala okolo 2,5kg. Opravdu velká váha. Kdo to viděl, myslel si, že jsme zabíjeli krůty.
Maso je naprosto skvělé. Šťavnaté. To co dáte na pánev nebo na grill, v téměř stejné velikosti a váze servírujete na talíř.
Když jsem procházel supermarkety, abych měl srovnání co do velikosti.... bez přehánění prodávají holuby. Přitom se jedná o stejný typ průmyslového brojlera. Nutno podotknout, že maso v supermarketu je navíc napuštěné z 30% vodou. K tomu připočtu v jakých nelidských podmínkách kuřata rostou, čím je krmí, nikdy nevidí stéblo trávy, slunce, pak je hromadně přesouvají na jatka (do přepravních klecí kam se vejde 10 slepic jich doslova narvou 30 i více, zkrátka je napěchují tak, že jim u toho lámou křídla, nohy a podobně a na jatka se některý dostanou už utýraný k smrti) ve stresu a pak je hromadně zabíjí. Výsledkem je předražený a ošuntělý maso bez nutričních hodnot.
Rozhodně nás netěší zabíjet, ale když si reálně řekneme všechna pro a proti, volba vlastního domácího chovu byla okamžitě jasná.