Prší a prší...

Kdyby jenom to... ale ono už chčije měsíc a půl a je to už naprosto k nevydržení. Protože jsme nevěděli kdy k nákupu koní dojde, nekupovali jsme žádné seno do zásoby (řekli jsme si zkrátka, že do jara pořídíme koně a tudíž budeme nákup sena řešit až to bude aktuální). Nakonec jsme koně pořídili 16. listopadu a protože stále a jenom chčije, nebyl nikdo ochotný za poslední měsíc nám seno dovézt, protože dovézt seno přes pole není aktuálně úkol pro traktor, nýbrž pro výkonný obojživelný stroj a ten nikdo v naší obci ani širokém okolí překvapivě nevlastní. 

Nicméně jsem rád, že jsem si našel schopnou a zodpovědnou holku, která se umí o vše postarat - to se musí nechat. Než jsem dnes dojel z práce domů, už vezla našim holkám balík uskladněného sena a 2 pytle sladového květu. Protože za těchto vodních podmínek nejsme schopni doplavat s půltunovým balíkem do výběhu za našimi vodě odolnými koňmi, rozhodli jsme se balík sena uskladnit do garáže, která je cca 100m od výběhu a přístřešku pro koně. Odtud bude přeci jen lehčí za pomocí kolečka, šnorchlů a ploutví část sena holkám jednou denně dopravovat. Pytle sladového květu jsme uskladnili ve stodole.

Bella a Bonny se s vodními podmínkami perou opravdu dobře, daleko líp než já a to jsem celý den v suchu. Za odměnu jsme jim hned navozili první kolečko plné slámy. Starší Bella se od slámy téměř nehnula, zatímco mladší Bonny zajímalo všechno možné co děje okolo. Díky tomu, že vozíme seno v menších dávkách do přístřešku Belle a Bonny minimalizujeme ztráty, které by určitě hrozily, kdyby balík volně ležel na poli - a navíc bude seno krásně suché. 

Vzhledem k tomu, že bude zítra pro změnu určitě zase pršet a nebudeme moc s koňmi moc pracovat, myslím, že bychom si měli sednout a sečíst všechny dosavadní náklady...